Oslava záplavy Nilu, otírání slz Isis
Řeka Nil není jen zdrojem mytologie. Jedná se o významné místo z hlediska vědy, podle kterého staří Egypťané vytvořili svůj kalendář. Východ hvězdy Sirius na východě byl znamením záplavy Nilu. Konkrétně se tak stalo 15. srpna moderního kalendáře, a záplava poté byla počátkem nového starověkého egyptského roku.
Starověký egyptský rok se dělí na tři období: záplava, sázení a sklizeň. Každé z nich trvá čtyři měsíce. Vzhledem k důležitosti záplavy Nilu vytvořili staří Egypťané dva nilometry, kterými měřili úroveň vody v Asuánu.
Podle starověké mytologie znamená záplava Nilu ve skutečnosti slzy Isis, která truchlila nad smrtí svého milovaného manžela Osirise a pokoušela se složit dohromady části jeho těla roztrhané na kusy jeho zlým bratrem Sethem.
Toto datum také připomínalo manželství starých egyptských bohů: Amona (božského stvořitele, často spojovaného se sluncem), Mut (božské matky) a jejich syna Chonsua (boha měsíce).
Při této příležitosti Egypťané nikdy do Nilu neházeli lidské oběti (často nazývané jako „nevěsta Nilu“). Posílali naopak dřevěné panenky Amona, Mut a Chonsua, a také soudobého faraona, a nechali je plout do Karnaku proti proudu, tak aby dosáhly pramene Nilu (původu záplavy), což bylo gestem vděčnosti, respektu a naděje na obživu a prosperitu.
I dnes Egypťané podle tradice dávných předků slaví den záplavy Nilu a připravují čluny navržené ve faraonském stylu. S květinovou výzdobou a v barevných kostýmech se plaví na vodách řeky za doprovodu veselých písní a tanců, děkují své velké řece za loajalitu a s láskou jí slibují totéž.