Thistlegorm, podvodní muzeum 2. světové války

Přidáno dne I 22, 2018

SS Thistlegorm je 126,5 m dlouhá britská loď, kterou postavili Joseph Thompson a synové ze Sunderlandu v červnu 1940.

2. června 1941 se kapitán Thistlegormu, William Ellis, vydal na plavbu do Alexandrie. Šlo o jeho poslední cestu z Glasgow. Přidal se k němu velký konvoj a místo středomořské cesty zvolili z bezpečnostních důvodů cestu kolem Kapského města. Konvoj se pohyboval podél východního pobřeží Afriky a následně Rudým mořem doplul do Suezského zálivu.

V této době se však dvě plavidla srazila výše v Suezském zálivu a prakticky blokovala celý vstup do kanálu.

Thistlegorm zde zůstal kotvit celé dva týdny a jeho přítomnost potvrdila německá zpravodajská služba. 5. října 1941 dvě dvoumotorové bojové stíhačky Heinkels 111 přeletěly severní egyptské pobřeží a vydaly se na jihovýchod velké plavidlo hledat. Když už se schylovalo k návratu domů, jeden z pilotů zakotvenou loď spatřil. Když se k přídi Thistlegorm přiblížil, zasáhl můstek dvěma raketami. Po útoku explodovalo velké množství munice. Dvě lokomotivy se zásahem prudce vznesly do vzduchu a loď se roztrhla.

Začala se potápět a posádka ji rychle opouštěla. K potopení došlo v 1 hodinu 30 minut dne 6. října 1941. Posádku zachránila loď HMS Carlisle, která ji odvezla do Suezu. 4 členové posádky a 5 z 9 námořníků královského námořnictva přišlo o život.

I když je případ Thistlegorm veřejně známý, stále je obestřen závojem tajemství. Neutichá diskuse o návštěvě Jacquese Cousteaua v roce 1955. I v době, kdy již nejsou mezi námi, jsou tak tato legenda i potopená loď zdrojem spekulací a kontroverzí.

Potápěči se k vraku mohou přiblížit na každodenním člunu ze Sharm El Sheikhu nebo během týdenního pobytu na safari. Nachází se na dně v hloubce pouhých 30 metrů za dobré viditelnosti a je perfektním místem pro potápění kolem vraků, v jehož okolí se stále nachází většina původní nákladu.

Pokud se v dnešní době vydáte k Thistlegormu, budete si připadat jako na cestě časem. Pro řadu návštěvníků je potopení k vraku emocionálním zážitkem. Jedná se konec konců o bitevní pole, na kterém jsou jasně patrné známky velké zkázy a ztrát. Zároveň místo působí jako obrovské podvodní muzeum, válečný hrob, jedinečný kus vojenské historie a příležitost vkročit do minulosti.