Z nebeských polí na police knihoven

Přidáno dne XI 05, 2017

V roce 2012 byly při vykopávkách ve starobylém egyptském přístavu Wádí Al-Jarf u Rudého moře nalezeny papyrové svitky starých dokumentů. Pocházejí z doby 2 550 let před Kristem a popisují poslední roky výstavby Velké pyramidy v Gíze za vlády krále Chufua neboli Cheopse. Jde o vůbec první nalezený důkaz papyru ve starověké historii Egypta.

Před cca 4 500 lety staří Egypťané zasadili „Cyperus Papyrus“ a pojmenovali jej Nebeská tráva, „Aaru“, protože tuto svatou rostlinu používali na výrobu papírových svitků, na kterých uchovají své posvátné rukopisy.  Staří Egypťané vynalezli techniku výroby papíru z tohoto rákosového stébla. Oloupali jeho tvrdou zelenou slupku, nařezali jej dlouhé úzké pásky a ty ponořili do posvátné vody Nilu. Poté je naskládali do dvou svislých vrstev. Když se vytvoří arch, stlačí se na několik dní mezi dvě vrstvy jemné lněné tkaniny a nechá uschnout. Tak vznikne jemný arch papíru na psaní. Několik archů papyru se spojilo na koncích a tak vznikl svitek dlouhý i více než 30 m a připravený na záznam jejich posvátných rukopisů.

Když Johan Gutenberg vnesl v roce 1439 revoluci do lidského poznání vynálezem mechanického, pohyblivého knihtisku, dosáhli již dávno staří Egypťané předchozí revoluce v poznání, když vynalezli písmo více než 4 tisíciletí před Guntebergem.

Aby své důležité záznamy uchovali, psali staří Egypťané psali na kosti, ostraka (úlomek keramiky), kámen a jiné materiály. Po vynalezení techniky výroby papíru, jehož název pochází ze starého slova „papyrus“, používali posvátný papír na psaní, kreslení, malování a ilustrace všechno, co se v jejich životech odehrávalo.

Díky svitkům papyru se nyní můžeme dozvědět téměř vše o tom, jak žili, milovali, komunikovali a počítali.